cs
Martine, už od malička bylo tvým snem, že se staneš kuchařem?
Ne, ani ve snu by mě nenapadlo, že budu kuchařem. Mým snem bylo stát se hokejistou, ale nakonec mě životní cesta přivedla na směr gastronomie.
Jak ses dostal do Anglie?
Ve 24 letech jsem si uvědomil, že pokud chci v gastronomii něčeho dosáhnout, tak se budu muset někam posunout. Přes agenturu jsem se dostal do Anglie a tam jsem začal pracovat jako kuchař v menším hotelu. Postupnými krůčky jsem se dostal do lepších restaurací například Babylon at The Roof Gardens a tam jsem načerpal takové zkušenosti, že jsem přešel do michelinské restaurace Pollen Street Social.
Jaké bylo pracovat v michelinské restauraci?
Byla to velká dřina, stres a práce pod tlakem. Miloval jsem to tam, ale už bych se tam nikdy nevrátil. Vydržel jsem tam zhruba rok a běžné bylo pracovat 300 a více hodin za měsíc.
Jaká gastronomie tě nejvíce baví?
Středomořská, nejvíce Itálie a speciálně mořské ryby a plody. Jídlo mi vždy musí dávat smysl.
Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo?
Od malička miluju špenát a dušenou mrkev. Ale vyloženě oblíbené jídlo nemám, možná bych něco našel v tradiční české kuchyni, například výpečky se špenátem a bramborový knedlík.
Dokážeš říct, co bylo tvoje nejhorší jídlo, které jsi kdy jedl?
Nejhorší je pro mě pytlíková rýže, a to s čímkoliv.
Vaříš taky doma nebo to přenecháváš tvojí ženě?
Vaříme oba, ale pokud jsem doma, tak vařím vždy já.
Co si myslíš, že je nejdůležitější vlastností šéfkuchaře?
Člověk musí být leadr a psycholog, musí jít příkladem a být zároveň empatický. A nejdůležitější je být odolný vůči stresu.
Martine, díky, že jsi v našem týmu! 🙂
